PETRA HLAVÁČKOVÁ (Bobek Tattoo): „Some people are careful with taking me into their confidence at first, but when they come for the consultation, we find out we see the ideas the same way.“

Československá verzia dole>>

Petra Hlaváčková has already been on the tattoo scene for quite a while when I ´discovered´ her this year on the Tattoo Wars Bratislava convention. I was enthralled by her original style that is beyond the standards and ordinary tattooing methods. Her home salon is Bobek Tattoo in Prague, but she has also had experience with hosting abroad. Let’s get to know her a little more.

First of all, one classic question. How did you get to tattooing? I guess you didn’t have bad marks in art classes 🙂 For how long have you been professing the tattooing?
I draw since I was a child, it’s a kind of natural for me. I bought my first tattoo gadget when I was 17 in the second grade on Secondary School of Art and Design in Brno (Czech Republic), the program scientific drawing and illustration. I scribbled on my friends who invited me for a drink in exchange. Then I spent three years in Zlín on animation and I was still scribbling on someone. However, I started to tattoo for real when I came to Prague more than two years ago.

Anyone who is even slightly interested in tattooing can notice your quite original style which helps you to differentiate yourself from other artists what is very valuable. How did you work up to this kind of tattoo?
I perceive what I live by and what inspires me. I work with what comes out from my consciousness and I interconnect it with my ideas and my clients’ visions. It’s not one particular style; it’s the improvisation that develops constantly. I look for a common aesthetic feeling between me and clients who somehow inspire me and give me their idea I can work with for the realization of the lay-out. This searching is endless. You think you are satisfied with something and the other day you would erase it. So you keep on looking for other options. To find my own “handwriting”, it helped me a lot that in Bobek’s salon the copies are not tolerated so they wanted me to draw in my own style. Bobek is a downright drawer; he is a pro, so he kind of expects the same from the others around him. This is how it should be. So I draw myself into what the other people enjoy. The ideal situation.

Is the idea of a tattoo important for you as an artist? Or do you simply tattoo the client the picture he brought and you do not care…
The idea, the concept and the subject is the most important thing I want to work with. Aesthetically beautiful and clean concepts are nice, but they don’t inspire me. I am here for the people who have a similar approach and who think a little differently about what they have carved onto their bodies. And I like to think about it with them. I work rather with feeling, visions, inspirations, and transformations, vital and cosmic energies. In the emails I receive, there are so many unexpected and interesting ideas. Some people are careful with taking me into their confidence at first, but when they come for the consultation, we find out we see it the same way. It seems to me that many people are afraid to come to the studio with their ideas – the most of the tattooers would send them back home. There must be a confidence because without it, only those incomplete tattoos arise. I enjoy working with interesting people who are not afraid. In my opinion, we can open some doors through the tattooing – mine and those of the people I work with. However, it is clear to me that I live in a bubble and the ninety percent of people and tattooers too think I drug too much.

Inspiration! In your case, this is a very important word. Tell me, which artists are the most inspirational for you? I do not have in mind only the tattooers. I know that many tattooers often reach for the works of art of painters, photographers etc. Is this your case?
Consciously or unconsciously, everything I live by influences my art. These are the situations I perceive, the people I meet. With some influences I work more, with other less. The reality takes the great part of my inspiration. The rest comes from art, nature, music, unconsciousness, meditation… the sport helps me a lot, I run, surf, do yoga… It comes by itself. I draw some inspiration from spiritual and aesthetic of shamans and Indians, from their experience from various rituals. I’m simply fascinated by the return to basics, where the tattoo had a ritual, magical or healing function. I work a lot with dreams, so the surrealism is close to me with its theoretical approach. The people want me sometimes to capture the absurdity of this civilisation and its inevitable end. However, it’s important to let all these things be and to try to catch the immediate moment, to free yourself from everything you know and to work without any rules. Like now, for example, when I draw in Sweden in the evenings. To calm down, let everything to affect you and only to look on what arises. There are many artists who inspire me by their approach to a creative process, like Václav Boštík, aesthetically Karel Malich. From abroad, Alex Grey, Lynch, Kandinsky, Haring… Every journey represents for me a great inspiration, certain inner transformation by knowledge. The meeting with foreign environment and culture, different people, smells, forms… All these impulses project into my work.

Do you specialize exclusively on tattooing or do you like other modifications of the body too? For example, piercing or implants, eventually something else worth mentioning?
I like piercing, the work with the body and pain, but the tattoo has the biggest aesthetic potential for me.

What was the most curious tattoo, from your point of view, you had an opportunity to create?
My friend Jirka from Liberec wanted me to tattoo him the title of his film production on the spot between the balls and the anus. Then it was the banana into an armpit or the cunt on the back. People are crazy.

Music and tattoo – they have always marched hand in hand. Do you have any favourite bands or genres you like to play when you work?
The music creates quite interesting moments which influence the result of creation. Thanks to the music, I sometimes find myself in a sort of trance while drawing. It does not work exactly this way with tattooing, but the result is still partially influenced by the music the one listens. I enjoy Scandinavian electro projects the most, for example Oni Ayhun, Iamamiwhoami, Trentemoller, Royksopp, The Knife, Sigur Ros and then those etheric things like Dead Can Dance, Skytree… At work, with Honza Mráz, we always listen disco stuff as Underworld and Nekonečný, it’s unbelievable positive so we dance to it. I dance inwardly; Honza is jumping almost to the ceiling – it’s a kind of small party. However, I have Suburbasse and Mat Weasel Buster forbidden at work. I would like the tattoos to evoke the similar feeling as the music I listen to when I create them. Lately, I feel I need a rest from tattooing, to get back to drawing and animation and to work exactly on the fusion of music, image and space. The audio-visual project with DJ Johan, DJ Dysk comes into existence and we create with Nikola the visual and VJing for the guys. We don’t know what will arise, but we enjoy it very much. It’s a kind of ritual.

Czech, or Czechoslovak, scene is albeit small; however it seems to me that really good-quality tattoo artists literally proliferate here. What do you think?
I’m very proud of our Czech scene, there are many artists who discover and experiment, who are not afraid and who are productive and work on themselves.

Is there any hierarchy and healthy concurrence between individual tattooers and tattoo salons? Is it any serious or are you rather one big family?
I would say each studio raises its own tattoo family and these families live their own lives. I’m not aware of any concurrence or I rather don’t deal with it. Probably there reigns a typical Czech manner, but I’m not in touch with this in any way. I would rather say everyone has enough work with clients and art to deal with other studios and tattooers, but who knows, maybe some care, I cannot tell…

From which tattooer, from anywhere in the world, would you like to have a tattoo?
My dream is to have a line across the face from a South American Indian and something from my mum and dad.

Petra Hlaváčková sa na tatérskej scéne pohybuje už dlhšie, ale ja som ju „objavil“ až tento rok na bratislavskej convention Tattoo Wars Bratislava. Oslovil ma jej originálny štýl, ktorým sa vymyká štandardom a zabehaným tatérskym koľajám. Jej domovským stánkom je pražský salón Bobek Tattoo, no má za sebou aj zopár hosťovaní v zahraničí. Poďte ju spolu so mnou spoznať trochu bližšie.

Na úvod taká úplne klasická otázka. Ako si sa vlastne k tetovaniu dostala? Tipujem, že z výtvarnej výchovy si asi zlé známky nemala 🙂 Ako dlho sa už tetovaniu venuješ?
Kreslím od mala, je to taková přirozenost.. První strojek jsem si koupila v 17ti, to byl asi druhák na Střední škole umění a Designu v Brně, obor vědecká kresba a ilustrace. Čmárala jsem po kamarádech, kteří mě za to zvali na panáky. Pak sem strávila tři roky ve Zlíně na animaci a přitom pořád po někom čmárala. Tetovat jako Tetovat jsem ale začala až po příchodu do Prahy, víc než před dvěma roky, kde se mě ujal Peter Bobek.

Každý kto sa o tetovanie trošku zaujíma, tak si určite všimol tvoj dosť originálny štýl, ktorý ti pomáha odlíšiť sa od ďalších umelcov, čo sa veľmi cení. Ako si sa prepracovala k tomuto druhu tattoo?
Zachycuju to, čím žiju, co mě inspiruje. Pracuju s tím co se vyplavuje z podvědomí, a propojuju to s myšlenkama a nápadama klientů. Není to určitý styl, ale spíš improvizace, která se pořád vyvíjí. Hledám společný estetický cítění mezi mnou a klienty, kteří mě něčím inspirujou a dají mi svůj nápad, se kterým můžu pracovat při realizaci návrhu. To hledání je nekonečný. Jednou jsi konečně s něčím spokojenej a další den bys to smazal. Tak se otočíš a hledáš jiný možnosti. Při hledání vlastního rukopisu pomohlo asi nejvíc to, že se u Bobka netolerujou kopírky, a s Ernestem po mě od začátku chtěli, abych se vykreslila do svýho stylu. Bobek je poctivej kreslíř, má to vymakaný, a tak nějak to očekává i po lidech okolo něj. Tak by to mělo bejt. Tak jsem se prokreslila k tomu, co některý lidi baví. Ideální stav.

Je pre teba ako umelkyňu dôležitá aj myšlienka daného tetovania? Alebo jednoducho vytetujes klientovi návrh, s ktorým príde a neriešiš to…
Pro mě je myšlenka, nápad, téma to nejdůležitější co chci řešit a s čím pracovat. Esteticky hezký a čistý věci jsou super, ale nijak mě nenaplňují… Jsem tu pro lidi kteří mají podobnej přístup, a nad tím co si nechají vyrejt do těla přemejšlej trochu jinak. A já nad tím ráda přemejšlím s nima. Nebaví mě se opakovat a konkrétní motivy bez něčeho přidanýho mě taky moc neberou. Spíš pracuju s pocitama, vizema, inspiracema, proměnama, životníma a kosmickejma energiema. V mejlech co dostávám je spoustu nečekanejch a zajímavejch nápadů. Některý lidi sou se svěřováním nejdřív opatrný, ale když pak přijdou na konzultaci, zjistí že to vidíme stejně. Přijde mi že se někteří stydí svejma myšlenkama přijít do studia – většina tatérů by je asi poslala domů. Musí tam být důvěra. Bez ní vznikají takový polovičatý kérky. Baví mě pracovat se zajímavejma lidma který se toho nebojej. Podle mě se dají skrz tetování otevírat nějaký brány – moje, i lidí se kterýma pracuju. Ale je mi jasný, že žiju v bublině, že devadesát procent lidí a tatérů si myslí, že moc fetuju.

Inšpirácie! To je v tvojom prípade veľmi dôležité slovíčko. Prezraď mi, akí umelci sú v tomto smere u teba top? A nemám na mysli len tatérov. Viem, že veľa tatérov často krát siaha po dielach maliarov, fotografov atď. Je toto aj tvoj prípad?
Vědomě i nevědomě ovlivňuje mou tvorbu všechno čím žiju. Jsou to situace který vnímám, lidi který potkávám. S něčím pracuju mín, s něčím víc. Realita je velká část mojí inspirace. Zbytek přichází z umění, přírody, hudby, podvědomí, meditace… Hodně mi pomáhá když se hejbu, běhám, surfuju, cvičím jogu.. To se pak vyplavuje samo. Něco taky čerpám z duchovního a estetickýho odkazu šamanů a indiánů, z jejich zkušeností z různejch rituálů. Prostě mě fascinuje návrat ke kořenům, kde mělo tetování rituální, magickou, nebo léčebnou funkci. Pracuju taky dost se sny, takže je mi dost blízkej surrealismus svým teoretickým přístupem. Lidi po mě občas chtějí zachytit absurdnost téhle civilizace a její nevyhnutelnej konec. Důležitý ale taky je všechny tyhle věci nechat bejt, a zkusit bezprostředně zachytit moment, odpoutat se od všeho co umíš a pracovat volně bez pravidel. Třeba jako teď, když kreslím po večerech ve švédsku. Ztišit se, nechat na sebe všechno okolo působit, a jen přihlížet tomu, co vzniká. Umělců, kteří mě baví a inspirujou je hodně, svým přístupem k tvorbě třeba třeba Václav Boštík, esteticky Karel Malich. Ze světa Alex Grey, Lynch, Kandinsky, Haring… Každá cesta pro mě znamená velkou inspiraci, určitou vnitřní transformaci poznáním. Setkání se s cizím prosředím a kulturou, jinejma lidma, vůněma, tvarama.. Všechno se to v tý tvorbě promítne.

Špecializujes sa výhradne len na tetovanie alebo sú ti blízke aj iné modifikácie tela? Napr. piercing, implantáty, prípadne niečo iné, čo stojí za zmienku?
Mám ráda propichování, práci s tělem a bolestí, ale největší estetickej potenciál má pro mě tetování.

Aké z tvojho pohľadu najkurióznejšie tetovanie si mala možnosť doteraz vytvoriť?
Kamarád Jirka z Liberce po mě chtěl vytetovat název jeho filmový produkce, na takový to místo jak máš mezi koulema a zadkem. Pak třeba banán do podpaží, píču na záda… Lidi jsou bláznivý.

Hudba a tattoo – to ide odjakživa ruka v ruke. Máš nejaké obľúbené kapely / žánre, ktoré si pustíš pri práci?
Hudba vytváří dost zajímavý okamžiky který ovlivňujou to, co vzniká. Při kreslení se díky hudbě občas ocitnu v takovým tranzu. U kérování to tak uplně nejde, ale určitě je výsledek z části ovlivňenej i tím, co u toho človek poslouchá. Nejvíc mě baví severský elektro projekty, třeba Oni Ayhun, Iamamiwhoami, Trentemoller, Royksopp, The Knife, Sigur Ros, a pak takový éterický věci, třeba Dead Can Dance, Skytree… V práci posloucháme s Honzou Mrázem dydžiny, třeba Underworld. Nekonečný a furt dokola, je to děsně pozitivní, tak u toho tančíme. Já vnitřně, Honzík skáče do stropu… takový malý mejdlo. Ale třeba Suburbasse a Mata Weasela Bustera mám v práci zakázáno. Vlastně bych chtěla, aby ty kérky v lidech vyvolaly podobný pocity, jako hudba kterou poslouchám u jejich vzniku. Poslední dobou cejtím že si potřebuju na chvíli od tetování odpočinout, vrátit se na čas ke kresbě a animaci a pracovat právě na propojení hudby, obrazu a prostoru. Momentálně vzniká audiovizuální projekt s DJ Johanem, DJ Dyskem a Nikolou, se kterou vytváříme klukům vizuálno a VJing. Nevíme co vznikne, ale baví nás to. Takovej rituálek.

Česká, alebo aj československá scéna je síce malá, ale zdá sa mi, že sa nám tu množia naozaj kvalitní tattoo umelci. Ako to vidíš ty?
Na českou scénu jsem hrdá, je tu spousta umělců, který objevujou, experimentujou, nebojej se toho, jsou produktivní a makaj na sobě.

Čo hierarchia a zdravá konkurencia medzi jednotlivými tatérmi a štúdiami? Berie sa to nejak vážne, alebo je to skôr jedna veľká rodina?
Spíš si asi každý studio pěstuje svoji tattoo rodinu, a ty rodiny si žijou svýma životama. Konkurenci nějak nevnímám, nebo spíš to neřeším. Asi aji v tomhle funguje takový to typický češství, ale já s tím nijak v kontaktu nejsem. Spíš mi přijde že má každej dost práce sám se sebou, se svýma klientama a tvorbou, natož ještě řešit jiný studia a tatéry, ale co já vím, možná se řešej, netuším..

Máš nejaký sen, od ktorého tatéra (celosvetovo) by si chcela mať tetovanie?
Sen je čára přes obličej od ňákýho jihoamerickýho indiána, a něco od mámy a táty.

translation/preklad: Lucia Némethová

Petra Hlavackova website
Petra Hlavackova Tattoo Facebook page
Bobek Tattoo website

About Hoyas

View all Posts

PARAT Magazine (cooperator), drummer in grindcore band ATTACK OF RAGE